Doba extrovertní? Možná… že ne.

Přeje dnešní doba spíš extrovertům? Musí introverti čelit kruté diskriminaci? Staví je společnost do pozice druhořadých jedinců?

Odpovědi zní: Možná ano; ne a ne.

Kde se vzala introverze a extroverze?

Tato dualistická typologie vychází především z jungovské psychologie a spolu s Hippokratovým dělením na choleriky, sangviniky, melancholiky a flegmatiky je asi nejznámější a nejpoužívanější typologií osobnosti. Tyto dvě teorie se ostatně prolínají.

Cholerický a sangvinický temperament spojujeme s extraverzí. Zbylé dva s introverzí, přičemž se ještě přidává hodnocení na škále labilní a stabilní temperament. Správně chápete, že cholerici a melancholici patří do té „labilnější“ části spektra.

Slovo spektrum je důležité, protože právě tak je třeba tuto typologii chápat. Nikoli jako extrémní nálepku, kterou je třeba za každou cenu připlácnout člověku na čelo.

(Pozn.: S pojmy extrovert a introvert pracuje například i modernější a velmi oblíbená typologie MBTI)

Kdo je introvert?

Introvert není bytost, která vylézá jen v noci, aby doplnila zásoby, a dostává osypky, když musí poděkovat prodavačce za vrácené drobné. Není to člověk, který doma celé dny leští bouchačku a na zádech má vytetovaný nápis: Jsem anděl smrti.

Takovým lidem přísluší diagnóza… třeba úzkostná porucha s agorafobií nebo v druhém případě nejspíš vážná schizofrenie. Introvert ani extrovert nejsou diagnózy.

Introverti čerpají energii zevnitř, jejich život je zaměřen více do hloubky. Jsou introspektivní, mají potenciál k dobré sebereflexí a bohatému vnitřnímu životu, stejně tak k vyvinuté fantazii, tvůrčím schopnostem apod.

Nemusejí být vůbec samotářští, ačkoli typický introvert bude samotu snášet jistě lépe než typický extrovert, protože si spíš vystačí sám. Taky bude raději vyhledávat užší okruh blízkých přátel než poznávat nové lidi. Introverti mívají citlivější vnímání. To znamená, že jim k excitaci stačí slabší podněty. Nemívají takový sklon nudit se nebo trpět senzorickou deprivací.

A v charakteristice bych mohl pokračovat do nekonečna, ale o to tady nejde.

Extravertní 21. století?

„Dnešní doba je extravertní – už v principu. Je konzumní a expanzivní. Zaměřená do široka, nikoli do hloubky. Dnešní doba je povrchní, plná póz a pokrytectví. Šanci prosadit se má jen aktivní a bezohledný jedinec.

Dělám si srandu. Chtěl jsem si zahrát na demagoga typu: Dnešní doba je strašně zkažená!

Ale zpátky na zem. Setkal jsem se s názorem, že v zaměstnání jsou introverti mnohdy odstrkováni. Pořád častěji se mluví o týmové práci, hromadném brainstormingu…

Prostě víc hlav víc ví, spolupráce a aktivita, podnikové akce, paintball s kolegy každý čtvrtek, společná kafíčka a selfíčka na Fejsbůček, přátelský kolektiv a podobné hovadiny.

Jak se má v tom bordelu chudák introvert vyznat? Chápu, že to některé trápí. Řešení je ale třeba hledat jinde. Ne si stěžovat na útlak a špatné podmínky.  

Introvert ve svém živlu

Výše uvedené blbinky se týkají jen některého druhu firem. Obvykle jde o mladé (až poněkud infantilní) společnosti a start-upy, které se snaží být za každou cenu být hrozně cool a free a hipster a kdoví co všechno.

Ale kovaného introverta nikdo nenutí, aby se něčeho takového účastnil. Dokonce i kdyby strašil žalobami, jak je to dnes v módě, načež si vydupal, že zaměstnavatelé a kolegové budou muset brát ohledy na jeho odlišné ladění, sotva by byl v takové práci šťastný.

Přitom je tolik prací, poslaní a zaměstnání, která jsou pro introverty jako stvořená. Například je to většina řemesel.

Řemeslníci často pracují sami nebo s pár kolegy, ale aby si vydělali na živobytí, musí skutečně především pracovat. Ne vymýšlet blbosti okolo. Mají svou dílnu, pracovnu nebo jiné pole působnosti, svůj klid.

Totéž se může týkat i živnostníků. Ti se mohou zařídit podle vlastních potřeb – i já jsem to tak jakožto jeden z introvertů udělal. A dalších možností je víc než dost. Patří k nim například umění, pro které jsou introverti jako stvoření.

Tím, že někteří introverti žehrají na pracovní podmínky nebo rovnou na poměry v celé společnosti, staví nás ostatní do role chudáčků a z našeho temperamentu dělají diagnózu…